Spící dívky

Celý den voní a vlají
květy na vějíři víček
malých dívek

A večer sládne v usínání
když pohlazení snu
dává zapomenout dnu

Všecka ta krása dní
chví se jim v očích
uzamčených nocí

Je spánek malých žen
jak tichá mše za lásku

květen 2019

Zásloví

Skládáš slova v bedýnky básní

Sbíráš je rozházená po pokoji
Ukrytá v šuplících úplně na spodu pod štosy
sešitů snad ještě ze školy
Některá jako dušičky čekají v posledním hrníčku
vzadu ve vytríně
A ta, co zapadla pod postel,
už dávno se nebojí strašidel

Slova prostá a chutná jako chléb doma na ošatce
Slova vážná a strohá jak rubáš na těle nebožtíka

Rovnáš jedno za druhým
věčně nespokojen

Někde se něčeho stále nedostává
Někde něco pořád přebývá

Pasíruješ hrubou zkušenost života přes jemné plátno kapesníku,
jímž máváš sbohem
utíráš slzy svým dětem
a pliješ do něj vlastní krev

Stále cosi na srdci. Stále cosi u srdce

Trpělivě čekáš
až jednou se
vylije řečiště řeči
a ústa ti zaplaví

život tekoucí za slovy

duben 2019

Živé sny

Nedozdá
se mi ani jeden sen
když v noci vstávám k dětem
abych je přikryl a utišil

Nedozdá se mi ani jeden sen

Mé sny se mění v těla. V den
už za noci a nejvíc zrána

Antonín a Anna
Sny do nichž se probouzí a vstává

březen 2019

Vděčná úzkost

Všichni spí
Chodím ztichlým bytem
naplněn vděčností
že je mám

A úzkostí
jak křehké je to
štěstí

duben 2019

Rozespalou

krajinou zní
pozvánka na jitřní

Ale prázdná je
bez víry, bez boha
šedivá obloha

Jako by ji vymetl

prosinec 2018

Povzdech

Za humny se stmívá
a obchází tě chlad
Měla ses snažit víc

Víc milovat…

listopad 2018

Pokoj

Jsem jako pokoj, v němž doznívají hlasy,
přestože všichni dávno už šli spát

Jsem jako pokoj, v němž se stařec bělovlasý
zahřívá vzpomínkou na chvíle, co nemohly se stát

Jsem jako pokoj bez oken – jen s dveřmi dokořán

Svědek prolhaných nocí
A ještě prolhanějších rán

červenec 2018

Zaspal jsem

Zaspal jsem
První rande. I poslední rozloučení

Zaspal jsem
Co nebylo. A ještě není

březen 2018

Most

Jako kluk chodíval jsem přes
železniční most v Nymburce
Vzbuzoval úctu i strach

Rachotící vlaky mě přivážely z výletů
a odvážely do škol
dle času mé pouti

A já vždycky zvedal nohy
a něco si přál
Tam i zpět

Život se u mě nelámal v pohnutých scénách.
Ale jednou nahlížeje za noci do temných vod Labe
míra mé životní touhy vzpěnila
a já navždy propůjčil řece svůj zrak

Přešel jsem most. A už nikdy se nevrátil týž

Utekly dny
A odtekly roky

Pro tento čas optika mých dvaceti let už navždy tiše spí

Ještě ale občas. Za letních polední
ozve se zabublání
když kráčím opodál

Opodál svého mladí

listopad 2017

Dnes bych tě nepoznal

Dnes bych tě nepoznal, jak znával jsem tě kdysi

Roky odkapaly do kloaky bezčasí,
jemuž se říká spořádaný život
a pod chtivými prsty drolí se
vzpomínky navlečené na nitku života

Dnes bych tě už nepoznal…

A ty mě? Sotva poznala bys
byť jen můj hlas.

Jako by tu člověk stále znova stál obnažen
vyčkávaje na koupel koťátek
za ranního rozbřesku
zmítajících se v pytli nad hladinou

Než
zaklapneš tuto knihu a zhasneš lampu
polož tvář naposled do mých dlaní

Spánek ukolébá vzpomínku,
která se zdá příliš křehká na to,
aby podepřela zbytek tvého života

srpen 2017

Doma

Z balkónu dosáhnu na kostel
A na mou postel
uléhají hlasy
návštěvníků nonstopu
San Marco

Život dělá ty nejlepší humory.
Sám sobě
stále na očích. Na uších

Tam i tam blízko

Jsem nepříkladný anděl

Doma vysoko
Doma nízko

březen 2017

Na hřišti

Rozednívá se
Rosa dávno padla na skluzavky
Zavoní vláhou pískoviště
A na pružinové houpačce
ve tvaru koníka,
ujíždí ranním steskem
ještě zpola plný
půllitr piva

Pěna tak záhy, záhy opadává…

únor 2017

Na cestě

Narozen, abych šel
Po svých i někam
Vraceje se vzlykám
A odcházeje pryč pláču

Panáka si už nedám
A ani ho nedoskáču

leden 2017

Ty

Na konci podchodu
na malou chvíli
zahlédl jsem lem tvých šatů

Nohy se opozdily
Těžko chtít polapit víly

Předchází mě má láska
A předbíhá touha

Bez konce dlouhá

prosinec 2016

Dívčí smích

Vracel jsem se domů po prohýřené noci
Ulice byla otevřená dokořán

Jako duha přes oblaka náhle zazněl smích
A pak bylo ticho

Já jsem se zastavil
Ale neohlíd

……………..

Slyším ho už napořád
Každé ráno
Když se znova nadechuju
K životu

srpen 2016

Povaha

Nejdu nikam
Jen vzlykám

Ach ta nešťastná povaha
Váhavá

duben 2016

Na hřbitově

Zdá se,
že všechny ty kdysi
toužené sny
tu tiše spí
už navždy
A přece ne
Za oponou padajících vloček zní
—————— naděje na vzkříšení?

leden 2016

Ty

Sněží tiše
a na tvé řase
vločka sní

A v záhybech tvých dlaní
jakoby nekonečné usmívání
se dní

duben 2015

Na Slavii

Viděl jsem rozkvétat řady růží
A tisíce zářit hvězd

Viděl jsem tři chlapce jako kdysi
v ochozech

A nakonec viděl jsem stoupat páru
z bělostných pisoárů

březen 2014