Skládáš slova v bedýnky básní

Sbíráš je rozházená po pokoji
Ukrytá v šuplících úplně na spodu pod štosy
sešitů snad ještě ze školy
Některá jako dušičky čekají v posledním hrníčku
vzadu ve vytríně
A ta, co zapadla pod postel,
už dávno se nebojí strašidel

Slova prostá a chutná jako chléb doma na ošatce
Slova vážná a strohá jak rubáš na těle nebožtíka

Rovnáš jedno za druhým
věčně nespokojen

Někde se něčeho stále nedostává
Někde něco pořád přebývá

Pasíruješ hrubou zkušenost života přes jemné plátno kapesníku,
jímž máváš sbohem
utíráš slzy svým dětem
a pliješ do něj vlastní krev

Stále cosi na srdci. Stále cosi u srdce

Trpělivě čekáš
až jednou se
vylije řečiště řeči
a ústa ti zaplaví
život tekoucí za slovy

duben 2019