Dnes bych tě nepoznal, jak znával jsem tě kdysi

Roky odkapaly do kloaky bezčasí,
jemuž se říká spořádaný život
a pod chtivými prsty drolí se
vzpomínky navlečené na nitku života

Dnes bych tě už nepoznal…

A ty mě? Sotva poznala bys
byť jen můj hlas.

Jako by tu člověk stále znova stál obnažen
vyčkávaje na koupel koťátek
za ranního rozbřesku
zmítajících se v pytli nad hladinou

Než
zaklapneš tuto knihu a zhasneš lampu
polož tvář naposled do mých dlaní

Spánek ukolébá vzpomínku,
která se zdá příliš křehká na to,
aby podepřela zbytek tvého života

srpen 2017